Cesta na západ (Štěpán Smolen)

Do Lisieux poutní cesty nevedou – nejde se tam přes pohoří a skrz hvozdy, ale prostředkem lidské každodennosti, krajinami všedními, o kterých se nepíšou knížky. Copak je možné přijít k Terezce jinak než malou cestou?

Mohla to být jedna z těch běžných poutí bez peněz po Evropě, na jaké se vydávají kající bohoslovci poté, co v mládí urazili domněle sladké světice. Mohla, kdyby na cestě do Francie nepřekážel jeden podkrušnohorský statek a v něm vzpomínka na Anežku – ženu, jež máchala mrkví jako mečem a stínala hlavy nedověrcům. Z výpravy vpřed duchovně dýchavičnou Evropou se tak stala též výprava zpátky – do dob, než nejvýmluvnější obhájkyně víry zmlkla a zmizela.